HISTORIE

1910

ZALOŽENÍ OBCE

Podle pověsti se v 10. století na počátku pomezního hvozdu, v místech dnešní Libice, usadil muž s rodinou a čeledí a vznikla tak osada strážců zemské stezky. Tento muž prý se svou čeledí prosekal cestu pralesem až ke Žďáru. Možná se tak stalo s dovolením nebo dokonce z rozkazu knížete Vratislava. Jmenoval se Ljubat, Ljubjat nebo Ljubjata. S jeho jménem je spojován jak název obce, tak i stezky (viz Liběcká stezka). Zda prosekal cestu tak, jak šla v daných dobách, nelze již zjistit. Skutečnost, že ji prosekal, dokazuje, že stará cesta musela být zarostlá, zašlá, nebo snad i neschůdná. Příčinou mohl být rozpad říše Velkomoravské a opanování Moravy Maďary. Tehdy se Češi přiklonili k Němcům a od konce 9. století přestal obchod s Moravou. V tuto dobu asi zarostla naše cesta, která byla ještě úzká, že sotva dva koně šli vedle sebe. Po uklidnění bouří na Moravě bylo potřeba v 10. století cestu znovu prosekat, aby se mohl opět rozvíjet obchod s Moravou.

O LJUBJATOVI

Strážce stezky Ljubjata

Neproniknutelné hvozdy na rozhraní Čech a Moravy zpívaly svojí píseň a neprozradily, že skrývají družinu mužů a žen, která cestuje světem, aby našla místo, které se jí stane domovem. Štěkot psa Reka odháněl divou zvěř a dával lidem pocit bezpečí. V čele družiny jel na statném koni neméně statný muž zvaný Ljubjata. Pocházel z ryzího českého rodu, který ctil tradice češství, vážil si pevných charakterových vlastností a v jejich zájmu byl ochoten pomoci kdykoliv komukoliv. Rodová tradice stanovila následníkem na rodné tvrzi prvorozeného syna. Ljubjata jím nebyl, a proto se vydal na pouť, aby pro sebe a svoji budoucí rodinu našel místo, které se jim stane nejdražším. Netoužil po rovinatém kraji. V srdci nesl obraz své domoviny. Vysočina pokrytá zdravým porostem jehličnanů a listnáčů, protkána modrými stužkami zdravých vod plných ryb. Lesy skýtaly nepřeberné množství plodů, hub i zvěře. Je taková nádherná krajina na světě i jinde, než pouze v místě rodiště? Neveselé myšleny táhly hlavou rytíře Ljubjaty.

Družina putovala již několik dlouhých dní a přestála neklidné noci v neznámé krajině. Říká se, že přání je otcem myšlenky. Sny se někdy stávají skutečností. Usilovné přání rytíře najít nový domov začalo nabývat reálných rysů jednoho slunečného rána, kdy družina opustila temný les a vyšla na ozářený palouk, nad níž se za úvozovou cestou tyčil strmý vrch porostlý zdravou zelení. Středem palouku se klikatila řeka oplývající množstvím ryb. „“Toto je nádherné místo! Takové jsem vídal ve svých snech. Líbí se mi velice. Zde založíme naší osadu a nazveme ji Libice.““ Jak Ljubjata řekl, tak se stalo. Palouk protkaný řekou zůstal neposkvrněn coby památné místo pod vrchem nazvaným Ljubjatovými lidmi Hradiště. Ves vyrostla ve vzdálenosti necelých dvou kilometrů východním směrem. Řeka byla za čas zvána „Doubrava“ na oslavu zdravých lesů, kterými protékala, a obec přijala jméno Libice nad Doubravou. Ljubjata si v ní vybudoval skromný, ale pevný dům pro sebe a svoji ženu, která byla členkou družiny. Jejich potomci ctili a milovali zdejší kraj a stejně jako rodiče a stali se věrnými strážci tohoto malebného koutu Vysočiny.

Jiný názor na vznik jména obce Libice je napsán ve staré farní kronice z roku 1844. Farář Jan Preclík, který tuto kroniku založil, píše, že toto jméno pochází buď z českého slova „líbit se“ nebo z německého „lieblich“. Dokazuje, že Libice leží v malebném údolí, má mírnější polohu a podnebí, pole kolem jsou úrodnější než na okolních výšinách. Dříve prý zde rostlo mnoho růží. Protože krajina u Libice je krásnější, líbit se každému musí. Ze slova „líbit se“ prý vzniklo „Libice“.

Prales rozprostírající se na Českomoravské Vysočině dosahoval až k Čáslavi. Karavany, které jím postupovaly, přivážely jantar, bronz, zlato, sůl, skleněné věci a zbraně, vyvážely kůže, skot, med, vosk a hlavně šperky. Tato cesta byla již ve 2. až 5. století užívána kupci, kteří tudy putovali z daleké země římské. Dokladem jsou římské peníze nalezené mezi Bezlejovem a Skuhrovem. V 9. stol. nastává obrat, jehož příčinou jsou Slované, kteří stále přicházejí a staví si hradiště, opevňují stezky a opatřují je strážnicemi. V časech nebezpečí mohl být útočištěm obyvatelstva hrad, který pravděpodobně stával na vrcholu Hradiště vzdáleného asi 1 km od obce. Tam se v době nebezpečí uchylovali Hraničtí, Libičtí i Malečtí. Ti všichni měli stejnou povinnost jako Chodové a to strážit stezku. Hradiště není dosud archeologicky prozkoumané, proto existence hradu je v rovině domněnek z dochovaných zápisů a zpráv.

PÍSEMNOSTI

První historická zmínka o libickém újezdu je v latinsky psané listině (1146-48), podvržené a napsané asi o 100 let později (1. polovina 13. století). V ní kníže Vladislav II. (1140-1173) potvrzuje, na žádost biskupa Zdíka, darování libického újezdu (circuitum de Lubac) s lesem olomouckému kostelu, jemuž byl tento újezd darován původně knížetem Soběslavem I. (1125-1140) roku 1125 nebo 1126. Území bylo vymezeno z jedné strany řekou Kamenicí (Chrudimkou) a z druhé Liběckou stezkou (respektive řekou Doubravou). Celé území leželo mezi župou čáslavskou a brněnskou. V této listině z roku 1146-48, se praví, že: „… v části téhož újezdu přebývají lidé, kteří se vůbec jmenují stráž (ztras), jejichž povinností bylo hlídati jistou cestu, aby nikdo bez zvláštního nařízení knížete po ní nechodil, vcházeje do země české neb z ní vycházeje, tak aby, oddáni jsouce té službě, od žádného knížete nebyli užíváni k stavění hradů nebo zemské pohotovosti…“.

Tato listina byla vydána Gustavem Friedrichem v letech 1904-1907 v tzv. Českém Diplomatáři (CDB): Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae I, Praha, 1904-1907, str. 164. (Codex diplomaticus et epistolaris /epistolarius/ regni Bohemiae, tzv. Český diplomatář /CDB/, je ediční řada, publikující v chronologickém pořadí úplné texty všech listin a listů, týkající se celého území středověkého českého království.)

Spolu s významností cesty získávala i na ceně osada. V 12. století se nadále v okolí rozkládal prales, chráněný a zachovávaný českými panovníky. Teprve ke konci 13. století ochranu zrušili a měšťanům, klášterům a jednotlivým šlechticům povolovali, aby určité krajiny vymýtili a zalidnili cizími osadníky.

Libice sice měla jisté předpoklady stát se významnějším místem, ale založení lokačního města Chotěboře necelé 4 km jihozápadně veškeré případné možnosti vyloučilo a znamenalo též přeložení cesty na Moravu přes toto město. Na začátku 14. století počala Libice upadat, protože Liběcká cesta přestala být pojítkem mezi Chrudimskem a Chotěbořskem. Lichtenburkové, majitelé Chotěbořska, dali vybudovat cestu novou, která u Bílku uhýbala nalevo a pak k Doubravce, kde byl ve svahu hrad. Zprvu byly používány cesty obě, pomalu se však cesta přes Libici zanedbávala, až byla opuštěna. Libice tehdy náležela klášteru vilémovskému, ten byl majitelem Libice až do roku 1480, kdy byl husity napaden a vypálen. Po tomto roce se Libice s Lichnicí stala majetkem Hynka Krušiny z Lichtenburka.

MAJITELÉ LIBICKÉHO DVORA

Do bitvy bělohorské náležela Libice Jiřímu Adamu z Roupova, svobodnému pánu na Studenci, který po bitvě odešel ze země a jeho statek koupila v roce 1623 za 18 tisíc rýnských Marie Magdalena Trčková z Lobkovic. Té byl roku 1636 zkonfiskován v odhadní částce 63 471 rýnských a poté postoupen Jindřichovi mladšímu Kustošovi, svobodnému pánu ze Zubří a z Lipky, synovi kdysi trčkovského regenta. Tehdy byl v Libici panský dvůr se sedmi poddanými. Dále pak Libice patřila ke Světlé a roku 1727 byla v držení hraběte Jindřicha Karla Metternicha. Poté byla Libice prodána Děpoltu Buttlerovi z Kaltenbachu. Ale již v roce 1731 patřila Libice svobodnému pánu Norbertu Františku Hauqvicovi z Biskupic. Roku 1759 byl majitel Libice rytíř Václav František Heymerle, který věnoval Libici největší zvon. Pak patřila Libice Laryšům ze Lhoty, v roce 1775 koupil Libici svobodný pán Antonín Leopold Boleslavský z Rittersteinu. Na žádost jeho syna Benedikta Boleslavského z Rittersteinu byla Libice Císařským dekretem ze 7. září 1795 povýšena na městys a uděleno právo konat dva výroční a čtyři dobytčí trhy. Znak ani pečeť (pokud byly uděleny) se nezachovaly.

DEKRET CÍSAŘE

Je to německy psaná listina (70cm x 50cm), vlevo dole nečitelný podpis Františka II., vpravo také nečitelné podpisy úředníků. Listina je opatřena velikou císařskou pečetí z červeného vosku, ve zvláštní dřevěné kotoučové schránce (17cm průměr), spojené černožlutou šňůrou s přeloženým okrajem listiny.

Dekret císaře Františka II. (německy) Dekret císaře Františka II. (český překlad)
Dekret císaře Františka II. DE
Dekret císaře Františka II. CZ

Letopočet

Při studiu podkladů se objevil v několika zdrojích rozdílný rok, kdy byla Libice povýšena na městys. Rok 1795 uvádí Kronika (zal. 1958) a Pamětní kniha obce (zal. 1928). Zde je pravděpodobné, že Pamětní kniha byla zdrojem informací pro Kroniku. Stejný rok uvádí také kniha: Städtewappen des Österreichischen Kaiserstaates: I Königreich Böhmen (1868, Wien, str. 71) „…Dieser Ort bestand sehon zu Anfang des XIV. Jahrhunderts, und hatte zu Ende desselben — 1384 — seine eigene Kirehe. Bis zum Jahre 1795 war Libitz ein Dorf, Welehes auf Verwendung seines damaligen Besitzers Benediet Boleslawsky von Ritterstein, im genannten Jahre im Monate September vom Kaiser Franz II. nachmals I. von Oesterreieh, zu einem Markte erhoben wurde …“.
Jiný rok a to 1798 uvádějí následující publikace:

  • Das Königreich Böhmen: Bd. Časlauer Kreis. (1843, Praha, str. 258) „…Libitz war sonst ein Dorf, wurde aber 1798, auf die Bitte des damaligen Besitzers Benedikt Boleslawsky von Ritterstein, zum Marktflecken erhoben und mit Jahrmarkts-Privilegien begabt…“.
  • Ottův slovník naučný – Ilustrovaná encyklopedie obecných vědomostí (15. díl, 1900, Praha, str. 1028) „…na přímluvu Benedikta B. z R. povýšil (1798) Libici cís. František II. na městys…“.
  • Historická demografie (Svazky 25–27, 2001, Praha, str. 32) „…Po třicetileté válce byla povýšeny na městečka …1798 Libice na d Doubravou…“
  • Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (díl 3., 2002, str. 468) „…1798-František II. na žádost Benedikta Boleslavského z Rittesteinu povýšil ves na městečko a udělil mu výroční trhy…“.
  • Prag und Libice und Znaim-Anmerkungen zur Geschichte (2004, München, str. 28 ) „…1798-městečko…“.

Dnes už těžko zjistit, který rok je ten správný. U knihy, které uvádějí rok 1798, může jít i o milný přepis, který postupně přejímali ostatní autoři. Za ten „správný“ zde budeme používat rok 1795, jež je i uveden na fotokopii dekretu císaře Františka II.

LIBICE PO ROCE 1840

V samotné Libici bylo 81 domů, 575 obyvatel, z toho 14 izraelitů. Byl zde kostel, fara, vrchnostenská škola, zámek, pivovar, vinopalna, výroba drasla, dvůr, ovčárna, 2 hostince, pila, mlýn a papírna. Trhy byly slabé. Silnice nebyly, byly pouze cesty. Nejbližší pošta byla v Německém (Havlíčkově) Brodě. V kronice je k roku 1840 i přibližná mapa vodstva v okolí Libice. Z ní je patrno, že na lukách k Bezděkovu byly 2 velké rybníky. Rybník za farou neměl umělou hráz, nýbrž byl ohraničen vyvýšeninami. Vzdálenější rybník měl umělou hráz. U pivovaru byla tzv. louž (později zavezena, část zastavěna a část proměněna v zahrádku). Byla tu ještě louž zvaná sádka, v níž asi přechovávali vylovené ryby. Na potoce Barovka býval rybník Pilka (poblíž bývalého Kulhánkova mlýna, čp. 73). Ten byl v roce 1876 po průtrži mračen protržen a znovu již neobnoven. Za domem čp. 20 byla louž zvaná sameček (zrušen v roce 1936).

V kolatuře (farním obvodu) žilo 3133 katolíků, 46 nekatolíků (převážně na panství Maleč) a 67 židovského vyznání. Židé žili v Libici, Štěpánově, Lánech a Sokolovcích. V lednu 1845 se v pražském kostele sv. Jindřicha oženil Benedikt Boleslavský, rytíř z Rittersteinu, majitel zdejšího panství, patron fary, kostela a školy, s Emilií, slečnou a tetou pana Jana Rittera z Eisensteinu, majitele panství Vrbice a dvora Filipova u Čáslavi. Kolem roku 1847 předplácela obec a odebírala podle pokladních záznamů zábavné a poučné časopisy (názvy nebyly uvedeny) a půjčovala je občanům. Současně se v roce 1850 spojily v jedinou obec Libice, Libická Lhotka, Horní a Dolní Sokolovec. V roce 1874 byl založen kroužek divadelních ochotníků, který sehrál 26. prosince 1874 první svou hru v Libici „Marjánka, matka pluku“ (viz. Spolky v obci). 26. listopadu 1876 zemřel Benedikt Boleslavský, rytíř z Rittersteinu a majitel zdejšího panství. Pochován byl do hrobky pod kostelem. 16. října 1877 ráno byla z hrobky pod kostelem vyzvednuta rakev s ostatky rytíře z Rittersteinu a odvezena na zámek Filipov u Čáslavi. S ním byly pravděpodobně odvezeny i ostatní rakve v kryptě. Hrobka proto zůstala prázdná. Stalo se tak bez svolení obce.

Výroční trhy, které byly povoleny dekretem císaře Františka II. roku 1795, pomalu zanikaly. Proto se 22. ledna 1881 obecní zastupitelstvo usneslo porazit obecní topol a rozřezat jej na prkna pro jarmareční boudy. Dále bylo rozhodnuto půjčovat je šest let zdarma trhovcům, uloženy byly v obecní kůlně. A tak 1. července 1881 konal se opět obnovený trh. Přes špatné počasí se na trhu sešlo 256 kusů dobytka, prodaných bylo 62 kusů. Trhy se podařilo udržet jen do roku 1892, kdy zanikly.

20. červen 1883 zůstal obyvatelům dlouho v paměti. Následkem týdenního deště se rozvodnily všechny potoky a řeka Doubrava, která vystoupila ze svých břehů a zaplavila louky a pole kolem ní. Ten den asi ve čtvrt na 12 v noci přibylo v řece tak velké množství vody, že panská zahrada, zvaná Bažantnice, byla celá pod vodou. Po rozvodněné řece plavaly klády i kusy střech, které voda na hořejším toku strhla a odnesla. K dovršení zkázy se protrhla hráz rybníku u Bílku, čímž voda v řece ještě více vystoupila a přinesla sebou i kmeny stromů. Na Valše, kde se Doubrava zatáčí, stála pod strání brusírna skla patřící Antonínu Pešoutovi. Zde voda vystoupila nejvýše. Přinesené klády narážely s neobvyklou sílou na toto jednoposchoďové stavení, až vyrazily několik kamenů z rohu budovy. Zkázu už dodělala voda. Vtrhla do domu a během krátké doby ho zničila. Části domu a nábytek byly odneseny Doubravou až k Libici, kde byly lidmi vytaženy z vody. Obyvatelé brusírny si sotva zachránili holé životy. Most k Sokolovcům byl také odnesen. Okresní zastupitelstvo přidělilo na žádost zdejší obci 6 000 sazenic lesních stromů, jimiž byly v zimě 1883-1884 vysázeny prázdné obecní břehy na Leštinách.

V roce 1884 se na škole začalo vyučovat německému jazyku. Bylo zřízeno veřejné osvětlení obce. Lampy byly petrolejové, železné konstrukce, strany byly zaskleny, celkem jich bylo 5. Poslední z nich se udržela na škole až do roku 1955. 7. září 1895 zapomněla Libice slavit 100. výročí povýšení na městys dekretem císaře Františka II (1795). V Libici roku 1886 bylo 7 kořalečních výčepů, 3 zřízeny prý asi před 50 lety, 2 před 20 lety a poslední 2 asi před 8 lety.

baron Karel Girtler z Kleebornu

V roce 1899 byla založena veřejná obecní knihovna. Dokazuje to zápis ze schůze Čtenářské besedy z 25. listopadu 1899, který říká: „Jednomyslným usnesením stanoveno, že na lidovou knihovnu veřejnou dá Čtenářská beseda některé knihy, které příležitostně se vybéřou a účelu svému se odevzdají.“ Mezi lidmi se začalo rozmáhat síťkování (necování podle německého názvu), při kterém se vyráběli síťky na vlasy. Práci většinou vykonávaly děti od 10 let, protože měly drobnější prstíky a nejvíce děvčata. Na náklad majitelky panství paní Emilie z Rittersteinu byl v roce 1901 postaven nový hřbitov za Libicí při cestě na Leštiny. Na dosavadní hřbitov u kostela se přestalo pohřbívat a byl určen k zániku. Dnes je po starém hřbitově zachováno pouze několik náhrobních desek v kostelní zdi. 26. října 1902 byl nový hřbitov slavnostně vysvěcen. Do zdejší obce byl první telefon zaveden v roce 1907.

Po smrti Emilie Boleslavské v roce 1907 zdědil velkostatek její synovec Karel Girtler z Kleebornu. Titul z Klebornu získal proto, že přivezl a jako první začal pěstovat v Čechách jetel (německy klee). Jetelový lístek se dostal i do jeho šlechtického znaku a do znaku obce. Po jeho smrti roku 1924 (pochován je na libickém hřbitově, tímto rokem zanikla veškerá šlechta v Libici), prodala jeho choť Libici 1. června 1925 ing. Jaroslavu Hostanovi, majiteli velkostatku ve Špačicích. Poslednímu majiteli byl majetek znárodněn v roce 1948.

PRVNÍ SVĚTOVÁ VÁLKA

I. světové válce byly obětovány i zvony kostela. V polovině října 1916 byly odvezeny 3 velké a jeden malý zvon. Válečné události měly i dopad na školní docházku. Příčinou byla drahota obuvi a šatstva. V tuhé zimě nemohly špatně oblečené děti chodit do školy a navíc byl i nedostatek pracovních sil, protože všichni muži byli ve válce. I hasičský sbor byl velice oslaben o mladé muže, Hospodářsko-čtenářská beseda zastavila svou činnost. V obci konány sbírky peněžité, sbírky vlny, kaučuku, jahodových a ostružinových listů, vařena šípková povidla, sbírky mědi, mosazi, olova, cínu, zlata, kostí a hadrů. 27. srpna 1916 přivedl četnický strážmistr 32 uprchlíků z Haliče, vesměs židovské národnosti. Byli ubytováni ve staré vinopalně. Přinesli do zdejší obce tyfus, který se přenesl i na místní obyvatelstvo. Po míru v Brestu odešli tito uprchlíci zpět. Od léta 1916 se musela v kostele po mši zpívat 1. sloka rakouské hymny. Lidé, kteří již byli přesyceni válečnými událostmi, bídou a ztrátou nejbližších, projevovali svou nespokojenost provokativním odchodem před i za zpěvu rakouské hymny. 28. října 1918 přišla do obce zpráva o samostatnosti a vyhlášení Československé republiky. V radostném zápalu byly 29. října vyvěšeny po celé obci prapory a svinuty až 5. listopadu. V neděli 3. listopadu byla uspořádána veřejná slavnost, které se zúčastnili všichni obyvatelé. Na děkovné službě boží poprvé v kostele zazněla píseň „Kde domov můj“. Odpoledne se shromáždili občané a žáci před spolkovou místností Besedy a za zvuků řízného pochodu kráčeli na náměstí k řečništi, kde promluvil pan farář Josef Brukner. Po proslovu za zpěvu písně „Hej, Slované“ a jiných písní, se dal průvod na pochod obcí. Celé shromáždění provolalo slávu novému státu a slavnost byla ukončena. V tomto roce také obec zasáhla „španělská chřipka“, kdy onemocněli všichni 3 učitelé a mnoho dětí, proto musela být škola zavřena. V krátké době bylo z farnosti vypraveno 25 pohřbů mladších a silnějších lidí, kteří ji chtěli přechodit, ale byli oslabeni válečnými útrapami. Hospodářsko-čtenářská beseda a hasičský sbor oživují svoji činnost. V roce 1919 škola dostala z americké pomoci potraviny, z nichž byla vařena dopoledne polévka, odpoledne kakao pro 97 nejpotřebnějších dětí.

MEZIVÁLEČNÁ DOBA

Od června 1920 se pracovalo na elektrickém vedení po Libici. Vedení, v nákladu 57 000 Kč, bylo zavedeno do většiny domů a proud byl jen na svícení. Byl vyráběn vodní silou z mlýna pana Němce. Pouliční elektrické lampy byly dány na devět domů v obci. Za veliké účasti farníků 1. května 1920 byl posvěcen nový zvon o váze 104 kg, po farářově promluvě byl zvon vytažen a zavěšen na věž kostela. Obnos 2 364 Kč byl získán sbírkami. 25. září 1921 byl slavnostně odhalen pomník obětem první světové válce. Postaven byl na bývalém hřbitově u kostela (viz. Památky a významné stavby). Z celé libické farnosti padlo 77 občanů na různých bojištích.

V březnu 1924 bylo založeno meliorační družstvo a rozhodnuto, aby byla odvodněna obecní pole u Čihadel. Téhož roku 28. dubna byl na zdejším hřbitově pohřben majitel zdejšího panství rytíř Karel Girtler z Kleebornu. V roce 1927 daroval zdejší rodák JUDr. Josef Březina, advokát a starosta v Blovicích u Plzně, škole 10 000 Kč s přáním, aby byla zřízena školní nadace. Z úroků byly počínaje rokem 1928 kupovány pomůcky chudým a hodným dětem. Dříve zde byl u školy ještě „Polévkový fond“ a „Fond starých přátel libické školy“. Zápisy o jejich činnosti se nezachovaly. V říjnu 1929 začal jezdit autobus z Třemošnice kolem Libice do Chotěboře. Oslava 80. narozenin presidenta T. G. Masaryka se konala 6. března 1930 večer, kdy byl uspořádán průvod lampionový s hudbou k pomníku padlých, kde o životě presidenta Masaryka promluvil řídící učitel Josef Tillmann. V roce 1930 probíhaly práce na novém elektrickém vedení. Byl postaven transformátor na louce za domem pana Březiny č. 20 a odstraněno staré vedení místní elektrické sítě. Novým vedením se začalo svítit 23. prosince 1930 a obec si na jeho vybudování vypůjčila 160 000 Kč na dobu 20 let.

27. srpna 1931 navštívil zdejší obce pan biskup Dr. Kašpar. Na škole zavedena stravovací akce, kdy děti dostávaly čaj, kakao, kávu a polévky po dobu zimní. Bývalý školní chlév na dvorku byl přestavěn (1933) na obytný domek o 2 místnostech, aby měl kde bydlet školník. Dostal čp. 15, které zůstalo neobsazeno po vyhořelé obecní pastoušce mezi čp. 14 a 16. V roce 1933 byla postavena Baťova prodejna obuvi na místě, kde dříve stával domek čp. 28 p. Záruby. Na Cerhovce byl roku 1934 znovu zřízen splav pro odtok vody náhonem do Libice. V červnu si však obyvatelé Čihadel stěžují, že vodní nádrže jsou prázdné, protože Bezděkovští používají vody z Cerhovky k zavlažování svých luk a proto do Libice žádná voda neteče. Byla proto podána stížnost na okresní úřad a ten zakázal občanům Bezděkova, aby zavlažovali svá luka z vodoteče, která přivádí vodu do nádrží na Čihadlech.

Tyto roky se vyznačují velkou podnikavostí. Dluh za elektrifikaci ještě nebyl splacen a již se připravovala stavba vodovodu. Vybraná firma Ing. Josefa Davida z Prahy (stavěla již vodovod do Lánů) ji zhotovila v době od 1. října do 31. prosince 1935. Její náklady byly 250 000 Kč a Ministerstvo sociální péče poskytlo jako bezúročnou půjčku 32 000 Kč. Z úsporných důvodů bylo rozhodnuto použít na potrubí ocelových trubek místo litinových, v nabídce s nimi bylo počítáno pouze k vodojemu a dále měly být roury litinové. Do školy byl vodovod zaveden pouze do přízemí za 2 600 Kč.

V srpnu 1936 bylo ve škole ubytováno 150 vojáků, kteří se zúčastnili cvičení v okolí obce. Při něm byl sveden boj letadel a tanků proti Hradišti. 19. září 1937 se uskutečnila smuteční tryzna za zemřelého presidenta T. G. Masaryka. Smuteční průvod došel k pomníku padlých, kde byly položeny smuteční dary. 20. září zapálil hasičský sbor smuteční vatru. V roce 1939 byl v Libické Lhotce postaven mostek přes potok u Zelených.

DRUHÁ SVĚTOVÁ VÁLKA

Pouť se slaví první neděli v září a posvícení hned v pondělí. Dříve se slavila ještě pouť v polovině července, při ní byla pořádána hostina z výtěžku mariánského pole. Tato pouť se slavila asi 300 let, ale za 2. světové války kolem roku 1940 zanikla.

15. března 1939 přišli do Libice Němci, ubytování vojáků bylo ve škole, důstojníků na faře a po domech. Mnoho mladých muselo na nucené práce do Německa, Rakouska a na kopání zákopů pod strání a za Pešoutovými. 20. srpna 1940 byl ze školní budovy odstraněn nápis škola z měděných písmen, který byl pořízen v roce 1937. Místo něj byla nade dveřmi umístěna tabulka s německým a českým nápisem VOLKSSCHULE – OBECNÁ ŠKOLA. 13. října 1941 byla v Libici otevřena lidová škola zemědělská. Měla 29 žáků, správcem školy se stal učitel Karel Škácha. Škola připravovala žáky pro zemědělské povolání. V obci bylo nařízeno zatemnění oken od večerního šera do svítání. Byla zde také ustavena protiletecká obrana. Válečná léta ochudila kostel o dva zvony (z roku 1924). Oba zvony, o váze 367kg a 243kg, byly 18. března 1942 sundány a odvezeny na chotěbořské nádraží, kde byly odevzdány pro válečné účely. V koncentračním táboře ztratili své zdraví manželé Riemerovi. 5. února 1945 přišli do obce němečtí vojáci. Ubytovali se ve škole, proto bylo přerušeno vyučování a dětem dávány jen domácí úkoly. Z obce odešli teprve 28. března. Vyučování bylo zahájeno 9. dubna. Ale 3. května přišli opět a zabrali školu. Vyučování bylo znovu přerušeno až do 29. května. V sobotu 5. května byla na náměstí prohlášena válka za skončenou a vyhlášena samostatná Československá republika. Všude byly vyvěšeny státní vlajky a radost byla nepopsatelná. Toho dne také odzbrojila p. Fišerová, p. Culek a p. Poupa tři německé vojáky. Když jim odebrali zbraně, uzavřeli je do místnosti v požární zbrojnici (dříve chladírna na mléko). Němci, kteří byli již z Libice odsunuti, se druhý den vrátili a nařídili odevzdání všech zbraní a vlajky musely být sejmuty. Asi deset libických občanů bylo nahnáno do zámku k vyšetřování a potom ke zdi, kde měla být vykonána poprava. Celou situaci zachránil přemlouváním velitele Kellnera farář Tvrdík, který působil v Libici od roku 1920 do roku 1953. Tito vojáci odešli, ale přišlo 1 000 jiných. Část vojska odešla druhý den, zbytek další den. Květen 1945 je spojen s příchodem Rudé armády, kde obcí projížděli sovětští vojáci s koňmi na dvoukolých vozících.

POVÁLEČNÁ LÉTA

Po osvobození v roce 1945 byla zřízena Místní rada osvětová, která koordinovala kulturní život v obci (viz. Spolky v obci). Lidové škole zemědělské byla přidělena obecní školka za domem čp. 23 na pokusné pole. 22. června 1945 byla založena místní organizace Komunistické strany Československa. Předsedou zvolen František Vltavský z Libice, čp. 44. V prvních volbách získali 6 mandátů stejně jako strana lidová. Počet mandátů do místního národního výboru byl stanoven a to podle výsledků voleb do Národního shromáždění.

Byla provedena elektrizace (1946) Libické Lhotky připojením na libický transformátor. Téhož roku také propadl konfiskaci bývalý pivovar, který patřil Václavu a Marii Milnerovým z Golčova Jeníkova, majitelům tamního pivovaru. Správcem konfiskátu byl místní národní výbor. 10. prosince 1946 byla otevřena mateřská škola umístěna v 1. poschodí školní budovy. První učitelkou byla Marie Kubátová z Jitkova (viz. Památky a významné budovy).

1. července 1948 byla zrušena pro nedostatek žáků lidová škola zemědělská. 19. listopadu 1949 byla ve škole zřízena oddávací síň. První svatba se zde konala 11. února 1950. Oddáni byli manželé Vundrlovi z Bohdanče. Dostali dar 1 000 Kčs. Oddával je předseda místního národního výboru Jindřich Novotný z Libice, čp. 10, a matrikář Theodor Pátek z Lib. Lhotky. Na základě návrhu podplukovníka Václava Záruby z Libice, čp. 86, rozhodl se místní národní výbor vybudovat v obci kulturní dům (viz. Památky a významné stavby). Slavnostně byl otevřen 13. května 1951. Okresní rolnická komise rozhodla, aby zdejší zámek připadl okresnímu národnímu výboru v Chotěboři. V květnu 1949 ministerstvo zrušilo usnesení okresní rolnické komise a přidělilo zámek Libici. Místní národní výbor ho pronajal na 10 let čsl. stavebním závodům jako internát pro zednické učně. Počítalo se s tím, že stavební závody pomohou materiálem a prací na přestavbě kulturního domu, nepomohly však. Internát byl otevřen 28. října 1949.

V září 1950 byla na zdejší škole založena pionýrská organizace. Z finančních důvodu byl v roce 1951 zaveden rozhlas pouze v Libici, v Libické Lhotce, Dolních a Horních Sokolovcích až o 8 let později. Stavební závody zrušily od 1. září zdejší internát zednických učňů v zámku a zřídily zde politickou školu. 4. května 1952 vysázeli žáci zdejší národní školy 10 000 lesních stromků na Hradišti. Zámek se v roce 1953 uvolnil po odchodu politické školy. Proto jeho prázdných místností bylo využito pro místní účely např. ordinace, poradna pro matky, MNV, rozhlas, oddací síň, matriční kancelář, pošta, spořitelna, knihovna. 18. prosince 1955 se konalo slavnostní otevření nového trvalého jeviště přistavěného ke kulturnímu domu (viz. Památky a významné stavby). Místní národní výbor provedl kanalizaci na Čihadlech za 7 534 Kčs. V Libické Lhotce byla vybudována vodní jímka nákladem 6 000 Kčs, která bude sloužit k požárním účelům. Rok 1956 byl ve znamení úsilí o založení jednotného zemědělského družstva v obci (viz. Zemědělství). Po velkém úsilí se podařilo 13. března založit JZD v Libici (28 členů a 156 ha půdy) a v Libické Lhotce (13 členů a 51,54 ha půdy).

Po 2. světové válce také byla obci vrácena kronika (pamětní kniha), kterou v roce 1928 napsal řídící učitel Josef Tillmann, ale zápisy byly pouze do roku 1919. Pokusy o sestavení nové kroniky a navázání tak na pamětní knihu obecní, začaly už v roce 1949, kdy byly sestavovány různé komise, které ale nesplnili svůj úkol. Až v roce 1956 začal Alois Brtek s přípravnými pracemi na její sestavení. V roce 1958 bylo započato se psaním nové kroniky, pořízen album fotografií z Libice a rozepsána byla také divadelní kronika, v níž jsou zapsána divadelní představení místních ochotníků a všechny akce v kulturním domě.

V poválečných letech se začíná měnit tvář obce a život obyvatel. V roce 1958 místní národní výbor dokončil generální opravy zámku, kterou předešlého roku nedokončil Stavební podnik z Chotěboře. Obec dostala nový vzhled vybudováním náměstí s parkovou úpravou. Náměstí mělo dříve jiný ráz. Byly zde řady lip, směrem od kostela k Čihadlům a k ústí hospody U Bambuchů. Silnice byla lemována kaštany. Náměstí sloužilo ke konání pravidelných jarmarků, k trhu s dobytkem a poutí. 15 let se stále mluvilo o nutnosti úpravy náměstí. Za deštivého počasí brodili se občané blátem přes náměstí. Až v roce 1958 začalo se s jeho úpravou. Celkový rozpočet činil 300 tis. Kčs. Přijel buldozer, který během hodiny vykácel lípy a za dva dny provedl vyrovnání a úpravu prostranství. Mariánský sloup byl přenesen na prostranství u kostela. Při bourání podstavce sloupu v něm byl nalezen peníz s letopočtem 1800. Domeček s obecní váhou si odvezlo JZD v Libické Lhotce. V roce 1959 bylo vydlážděno parkoviště proti škole, vozovka před kostelem, položeny obrubníky kolem zelených částí náměstí a k chodníkům před domy čp. 32, 33 a 35. Dokončeno bylo v příštím roce, kdy bylo náměstí osázeno okrasnými stromy a keři.

Boj proti alkoholismu, vyhlášený v celé republice, způsobil pokles spotřeby lihovin. Z toho důvodu byl od 1. listopadu 1958 zrušen i zdejší lihovar, čp. 84. Brambory, které vykoupil na pálení, byly odvezeny k jiným účelům. V listopadu vyhlásil MNV akci na zvelebení obce. Občané se zavázali odpracovat 2 500 hodin na různých pracích. Byla vyhloubena nádrž na Čihadlech a rybníček Bartáček u Doubravy. Bahno odvezeno do kompostů. Odvodnily se i některé mokré louky. V letech 1959-1960 byla rozšířena a znovu vybudována silnice z Chotěboře až na Hůrku a poté i úsek od Hůrky nově přes pole až do záhybu pod Kroměšínem, kde se vrací na původní silnici. Silnice byla rozšířena, aby lépe vyhovovala automobilové dopravě. Před Chotěboří a v Liboháji byly vyrovnány záhyby.

Koncem června 1960 byl zrušen Okresní národní výbor v Chotěboři. Libice tak byla připojena k okresu Havlíčkův Brod. V roce 1961 došlo ke sloučení místních národních výborů v Libici nad Doubravou a v Lánech a byl složen jeden společný MNV. Stavební komise provedla přestavbu bývalého učitelského bytu ve škole na vývařovnu a jídelnu pro děti mateřské školy. Koncem července také postavila za pomoci autojeřábu mariánský sloup na prostranství u kostela; dříve stával na náměstí před kostelem. Od září do prosince byla provedena přestavba dosavadního hostince čp. 37 na samoobsluhu, zbudována kanalizace na druhém konci obce směrem na Barovice v délce 200 metrů, a položeno 100 m hlavní kanalizace na lukách za farou. Obcí vedly 3 autobusové linky: Chotěboř-Běstvina, Chotěboř-Trhová Kamenice a Chotěboř-Ždírec. Jízda do Chotěboře stála 2,20 Kčs, týdenní jízdenka 5 Kčs. V rámci zvelebování obce byl v měsíci srpnu 1962 odstraněn dosavadní dřevěný mostek přes Cerhovku na cestě k Sokolovcům a nahrazen železobetonovým, který dovolil přejezdy těžkým nákladním autům. 21. března 1962 byla otevřena samoobsluha v čp. 37 a od 1. října prodejna mléka a pečiva v čp. 32.

Následující léta jsou ve znamení stavebního ruchu. Roku 1966 byly v Lánech a na Suché vybudovány vodní nádrže, v Libici byla vodní nádrž pouze upravena, na dalších 4 místech se budovala kanalizace. Úpravou prošel i prostor před zámkem, staré kaštany vykáceny a místo nich vysázeny keře, okolí sochy sv. Jana Nepomuckého oploceno. V roce 1967 byl rozšířen místní hřbitov. Louka za farou se v roce 1968 změnila ve veliké staveniště rodinných domků. JZD také započalo s pracemi na bytové jednotce (6 bytů). Stará márnice za farou byla zbouraná a byla zahájena stavba nové márnice – kaple u hřbitova, která byla dokončena v roce 1973.

LETECKÁ NEHODA

20. května 1969 došlo v blízkosti Libice na poli u Hradiště k letecké katastrofě, při níž tragicky zahynuli tři důstojníci – piloti. František Šálek, Zdeněk Bouška, Miloš Peřina – všichni zaměstnanci Vojenské správy Klatovy. Jeden z nich chtěl ukázat vesničku Blatnici, odkud pocházela jeho matka. Nepostřehl, že pod nimi vedou dráty vysokého napětí. Slétl níž, aby byl lepší rozhled, zachytili o dráty a helikoptéra se při dopadu na zem roztříštila. Všichni tři piloti zahynuli. Matriční úřad v Libici vystavil pro všechny úmrtní listiny.

70. LÉTA

Na podzim 1969 byly provedeny povrchové přípravy ke stavbě obchodního domu. Začátkem roku 1971 se započalo se stavbou, ke konci roku byla hotová hrubá stavba. Byl vybudován za velké pomoci občanů. Plánovaná hodnota stavby byla 1 000 045 Kčs, skutečná hodnota 980 000 Kčs. Po kolaudaci odkoupila obchodní dům Jednota H. Brod. V lednu 1973 byl slavnostně otevřen nový obchodní dům, ve kterém byl soustředěn prodej potravin, mléka, pečiva, ovoce, masa, obuvi, textilu a průmyslového zboží. Zaměstnány zde byly čtyři prodavačky. Ze staré samoobsluhy byl zřízen sklad stavebnin Jednoty. Staré prodejny obuvi, zeleniny a mléka byly prodány.

I v 70 letech pokračuje zvelebování obce. Zbouraná byla stará stodola za farou, terén byl urovnán a oplocen. Později zde bylo vybudováno pískoviště, řada průlezek, houpačky a domeček-sud. Po napojení na hlavní vodovod byla 1. června 1973 zahrada MŠ otevřena u příležitosti MDD. V následujícím roce byla dokončena dřevěná chata, vybudováno dopravní hřiště a vysázeny užitkové a okrasné keře. Postupně byla provedena kanalizace v Libické Lhotce. V roce 1973 opravena škola, došlo k výměně střechy, přestříkání omítky a nátěr oken. Zcela nový kabát dostaly v roce 1975 kulturní dům i zámek. Začaly přípravy na stavbu další bytové jednotky, kterou JZD postaví vedle nové samoobsluhy. V roce 1976 došlo k připojení obce Bezděkov, čímž narostl také počet obyvatel (viz. Statistika).

Nejvýznamnější akcí roku 1978 investičního charakteru v obci byla příprava pro zahájení výstavby společensko – kulturní budovy (kulturního domu) na pozemku bývalé zahrady u Ročňů (viz. Památky a významné stavby). Provedena byla demolice budov bývalého statku spolu s vykácením stromů na zahradě a celkové vyčištění pozemku. Na podzim byla položena kanalizace po pravé straně silnice ke Lhůtě směrem k místu plánované nové zástavby rodinných domků a rekonstruována stávající vodovodní sítě ve směru od zámku k Čihadlům. JZD započalo stavbu teletníku v Libici. Po vybudování základů byla postavena dřevěná stavba, její dokončení proběhlo v roce 1979.

80. LÉTA

V jarních měsících 1980 bylo započato s budováním chodníků na Čihadlech. Začátkem 80. let se na propagaci obce na poli sportovním nejvíce zasloužila tělovýchovná jednota Sokol Bezděkov. Velmi aktivně pracovaly oddíly odbíjené ale hlavně ledního hokeje a to zejména účastí v kvalifikaci pro krajský přebor. Na pozemcích družstva mezi Libicí, Bezděkovem a Dolními Sokolovcemi probíhaly v roce 1981 rozsáhlé meliorační práce. S tím souvisela i regulace potoka Cerhovka.

Po celý rok 1982 probíhaly přípravy oslav 100. výročí založení hasičského sboru v obci, jehož výročí připadá na rok 1983. Dlouhou dobu předem byly shromažďovány materiály z historie i současnosti sboru a obce pro vydání sborníku k tomuto výročí.
I. etapa výstavby kulturně – společenské budovy byla zahájena v dubnu 1981 a dokončena byla v srpnu 1983. Dokončením stavby získala obec sál jídelny, kuchyň a kotelnu, vše začalo sloužit jako stravovací zařízení JZD. Celkový náklad byl 2 087 000 Kčs. II. Etapa stavby kulturně-společenské budovy v obci, budování společenského sálu, byla zahájena v září 1983 a dokončena v únoru 1985. Koncem roku 1984 se prováděli dokončovací práce a na začátek roku 1985 bylo připravováno slavností otevření. Celková hodnota díla byla 1 799 000 Kčs. Slavnostní otevření celé budovy se uskutečnilo 23. února 1985. Jako první akce v novém sále byl uspořádán tradiční hasičský ples.

V roce 1985 byla k Libici nad Doubravou připojena obec Chloumek, která je dodnes místní částí Libice. V květnu 1986 byla zahájena výstavba nové hasičské zbrojnice. Nejprve byl zbourán objekt „U Neuwirtů“, po vyčištění celého prostoru započala v následujících měsících samotná stavba, na které se nejvíce podíleli členové místního hasičského sboru. Slavnostní otevření nové hasičské zbrojnice proběhlo 19. května 1989.

JZD Družba v listopadu 1988 uvedlo do provozu velkokapacitní kravín. Celá stavba si vyžádala 30 mil. Kčs, budována byla od dubna 1985, kapacita byla 516 kusů krav.

V roce 1988 probíhala výstavba televizního převaděče, který byl 25. listopadu 1988 uveden do zkušebního provozu. V dalším roce probíhala přístavba nákupního střediska, které bylo v průběhu roku postupně dáváno do provozu.
Události z konce roku 1989, které zde není třeba uvádět, se dotkly také Libice. Začátkem prosince byla založena odbočka OF (Občanské fórum), jeho mluvčím se stal p. Jaromír Saidl. Konala se také beseda s poslankyní tehdejšího federálního shromáždění za náš obvod p. Dymáčkovou, která byla věnovaná problematice naší obce a objasňování právě probíhajících událostí. Z událostí roku 1989 vyšel nakonec požadavek na demokratické a svobodné volby.

PO ROCE 1989

Dne 25. listopadu 1990 proběhly první svobodné volby v obci s účastí 89,90 % voličů. V témže roce dochází k odtržení a osamostatnění obcí Bezděkov, Lány, Sloupno, Dolní a Horní Sokolovce, které byly dříve součástí Libice. Proběhla anketa o nových názvech ulic a nejoblíbenější názvy byly schváleny. Došlo ke generálnímu úklidu obce a k postupné likvidaci neschválených „černých“ skládek. V obci vznikla pobočka České spořitelny v čp. 113, bylo zřízeno kadeřnictví a instalována telefonní budka. Uskutečnila se veřejná sbírka na opravu sochy sv. Jana Nepomuckého, vybráno bylo 9 500 Kčs, což stačilo na renovaci této sochy.

Na základě zákona č. 172/91 Sb. – „zákona o půdě“ došlo v roce 1992 k navrácení objektu zámku ing. Hostanovi. Z toho důvodu byla zahájena rekonstrukce čp. 47 na nový obecní a poštovní úřad a knihovnu. Obec převzala původní obecní lesy o rozloze 191 ha. Rekonstrukcí prošlo i druhé nadzemní podlaží hasičské zbrojnice, kde byla vybudována ordinace obvodního lékaře a ordinace zubního lékaře. Školní družina byla umístěna do objektu za školou čp. 15. V roce 1993 obec iniciovala založení „Svazku obcí Podoubraví“. Byla zahájena práce na vybudování nového rybníku za obcí směrem na Chotěboř poblíž řeky Doubravy. Celkové náklady byly cca 2,5 mil Kč, státní dotace 1, 95 mil. Kč, dokončen byl v roce 1995. Po fyzickém předání zámku, se obecní úřad přestěhoval do nově opravené budovy čp. 47, kde sídlí dodnes. Obec v roce 1994 vstupuje do „Spolku pro obnovu venkova“. Také probíhaly přípravy oslav 200-tého výročí povýšení na městys. Zveřejněny byly návrhy znaku a praporu obce. Byl vybrán návrh v zelenomodré barvě s trojlístkem jetele, dále s přímými čárami znázorňujícími „Liběckou stezku“ a stuhami připomínajícími řeku Doubravu (viz Znak a prapor). Obec zakoupila Pilnův statek (viz Památky a významné stavby).

V roce 1995 proběhly oslavy 200 let od povýšení obce na městys dekretem podepsaný císařem Františkem II. Obci byl udělen znak a prapor. Na kostelní věž se vrátili věžní hodiny a byla zakoupena první hasičská cisterna Š 706. První územní plán obce byl schválen v roce 1996. Též proběhly oslavy 850. výročí první písemné zmínky o obci (1146). V letních měsících 1997 byly záplavami postiženy oblasti v okolí Bílku a Libice n/D, dětský tábor „Pod skalou“ byl zcela vytopen. Obec zakoupila 2 ks vysoušečů, která poskytla obcím postižených povodněmi v oblasti Ústí nad Orlicí.

V roce 1999 byla dokončena rekonstrukce „Pilnova statku“, slavnostní otevření proběhlo 16. – 17. října 1999. Objekt slouží jako turistická ubytovna (viz Památka a významné stavby). Obec byla plynofikována nákladem 7,978 mil. Kč. Z této částky přispěl necelým milionem dodavatel plynu, 315 000 Kč činila státní dotace a 2,393 mil. Kč činila zvýhodněná půjčka od Fondu životního prostředí. Obec se přihlásila do soutěže „Vesnice roku 1999“. Z východočeského regionu soutěžilo o titul celkem 29 obcí. Komisi nejvíce zaujala pestrá činnost školy a společenské aktivity a proto na slavnostním vyhodnocení ve vítězné obci regionálního kola Studnice v okrese Náchod byla obci v kategorii za výjimečné úspěchy při práci s dětmi a mládeží udělena „Bílá stuha“. Po více než dvaceti letech byla v obci opět zahájena divadelní činnost. Paní Blance Čermákové a Jitce Rutschové se podařilo s dětmi společně nacvičit pohádku „Zkoušky čerta Belínka“. V kulturním domě bylo postaveno jeviště s oponou a použity byly původní kulisy.

Obce Podoubraví se v roce 2000 snažily o odtržení z Jihlavského kraje a přiřazení ke kraji Pardubickému. Žádost o přeřazení k Pardubickému kraji nebyla vyslyšena a řešení této otázky se odsunulo do dalších let. Obec se zúčastnila soutěže „Vesnice roku 2000“ a skončila na třetím místě v kraji Vysočina za obcí Dukovany a Částrovem. Plocha kolem kostela, kde býval starý hřbitov, byl neudržován, zarostl náletovými dřevinami a stejně na tom byl i prostor kolem požární nádrže. Proto bylo rozhodnuto o jejich revitalizaci. Došlo k odstranění náletových dřevin, rozpadlého hřbitovního tarasu, srovnání terénu. Plocha byla oseta trávou a došlo k osázení porostů, byla provedena rekonstrukce požární nádrže s přivaděčem vody a byl změněn tvar nádrže.

V roce 2001 byl před čekárnou na náměstí zřízen nástupní ostrůvek. Otevřena byla nová cyklostezka č. 5127, procházející obcí, která navazuje na cyklotrasu č. 16 vedoucí z Hlinska do Slavonic a na trasu č. 5061 z Vojnova Městce do Bystřice nad Pernštejnem. Celá regionální trasa o délce 52 km vede přírodou Horního Podoubraví a kopíruje starou kupeckou „Liběckou stezku“ z 10. století. Řezbář Josef Cyprián pro každé stanoviště cyklostezky připravil charakteristickou sochu: Krucemburk – „U Mikuláše Střely“, v Podmoklanech „U Hastrmana“, v Libici „U Ljubjatovy tvrze“, ve Vilémově „U Jiřího z Poděbrad“. Dne 27. června 2002 se Libice nad Doubravou stala „Vesnicí roku 2002“ kraje Vysočina (viz Vesnice roku 2002 kraje Vysočina). Ve dnech 17. a 18. května 2003 proběhly oslavy 120. výročí založení Sboru dobrovolných hasičů. Oslavy byly zahájeny okrskovou soutěží, předvedena byla ukázka činnosti HZS při likvidaci dopravní nehody, ukázka využití těžké moderní hasící techniky, kterou předvedli příslušníci armády ČR z Pelhřimova. V neděli byl položen věnec u pomníku padlých, pak následoval koncert a výstava historických fotografií na Pilnově statku.

Obec usilovala v letech 2003-2004 o koupi libického zámku. Budova několikrát změnila majitele, kteří do oprav nic neinvestovali. Obec by zámek opravila a využila by ho k pořádání kulturních a společenských událostí, nebo ho využít jako domov důchodců. Koupě zámku by obec přišla obec na 1,65 mil Kč. Ke koupi ale nedošlo.

Městys nebo také městečko je typ obcí velikostně a významově stojící mezi městem a vsí. Právo užívat titul městys byl spojen s možností konání výročních a dobytčích trhů, což byla původně výsada pouze měst. Obdarované sídlo muselo mít městský charakter bez hradeb, muselo mít cechy a pivovar. Muselo mít svoji prestiž v daném území. Na rozdíl od města zde bylo mnohem silněji zastoupeno zemědělství, sociální a profesní rozvrstvení nebylo tak výrazné.

Městečka začala vznikat od 14. století především na majetcích šlechty a církevních vrchností. Status městečka uděloval od 14. století panovník. Od 16. století se tyto sídelní jednotky v pramenech označovaly i jako městyse. Zásluhou Benedikta z Rittersteinu byla Libice Císařským dekretem povýšena na městys 7. září 1795. Po vzniku ČSR v roce 1918 udělovala status ministerská rada na základě detailní žádosti obce. Status městyse přestal být používán po únorovém vládním převratu (1948), zhruba od roku 1950. Od Sametové revoluce (1989) se představitelé obcí, které v minulosti držely status městyse, snažili o jeho obnovení.

Obec Libice nad Doubravou nastartovala iniciativu týkající se navrácení označení městys obcím, které tento status v minulosti získaly. Bezprostředně se přidaly Krucemburk, Vojnův Městec, Havlíčkova Borová a Česká Bělá. Tato iniciativa nesměřovala k žádným hmotným výhodám, ani ke zvyšování správních agend a obcím neměla nepřinést žádné zvýšené požadavky na rozpočet. Iniciátorům šlo pouze o návrat statusu, který byl mnohým udělen již ve 13. století a mnohým až ve století 20.
Dne 27. ledna 2006 byla Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR schválena novela zákona o obcích (obecní zřízení), která mimo jiné obnovuje status městyse. Senát Parlamentu ČR pak toto ustanovení schválil na své 10. schůzi dne 29. března 2006, prezident zákon podepsal 11. května 2006. Novela zákona nabyla účinnosti 1. července 2006.

Obce, které měly oprávnění užívat označení městys před 17. květnem 1954, jsou městysem, pokud o to požádají předsedu Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. Ten tak na žádost obce stanoví a určí den, od kterého se obec opět stává městysem.
Dne 10. října 2006 vydal předseda poslanecké sněmovny rozhodnutí, prvním 108 obcím mezi nimi i Libice nad Doubravou, v němž stanovil, že obce nadále mohou používat titulu městys.

Dne 5. února 2005 uspořádal Sbor dobrovolných hasičů maškarní průvod. Na dvě desítky maškar provádělo bujarý pochod pro obveselení a spokojenost místních občanů. 16. září 2006 oslavila obec výročí 860 let od první písemné zmínky o obci a navrácení statutu městys. Slavnostní program byl zahájen příjezdem kočáru s císařem Františkem II. do areálu Pilnova statku. Starosta obce p. J. Saidl převzal dekret s privilegií. Zasazena byla památná lípa. V kulturním domě byly vystaveny staré fotografie, dobové listiny a dokumenty související s Libicí a okolím. Havarijní stav varhan v kostele sv. Jiljí přiměl v roce 2007 zastupitele rozhodnou, že varhany budou rekonstruovány a obec tuto opravu finančně zaštítila a rozdělila ji do dvou let. Firma v říjnu varhany demontovala a odvezla do své dílny v Olomouci. Římskokatolická farnost Libice n/D požádala o dotaci z fondu Kraje Vysočina a zajistila povolení na pořádání veřejné sbírky. Farní rada za pomoci p. L. Bambucha uspořádala několik kulturních akcí, jejichž výtěžek šel na opravu varhan.

Nejrozsáhlejší a finančně nejnáročnější akcí v roce 2008 byla výstavba ZTI pro 19 rodinných domů. Bylo vydáno stavební povolení a proběhlo výběrové řízení na zhotovitele stavby. Samotná stavba probíhala od června do prosince 2008.
Obce jako je Libice, musí mít do roku 2012 vlastní čistírnu odpadních vod. Proto obec v roce 2009 podala žádost o dotaci, která byla posléze schválena. A tak začínají další jednání a přípravy na stavbu. Samotná stavba za 17 mil. Kč započala 19. dubna 2010 v místech bývalého rybníku Bartáček, slavnostně otevřena byla 5. srpna 2011. Koncem roku 2010 byla dokončena oprava zámecké věže a ukončena první etapa rekonstrukce střechy. Při ní dělníci odstranili v některých místech rozpadlé krovy a stropy, které hrozily zřícením.

Carmina Burana (28.08.2010)

V srpnu 2010 byla Libice dějištěm velké kulturní události, konané na oslavu třicátého výročí založení dětského pěveckého sboru Kvítek při ZŠ Buttulova v Chotěboři. Program otevřel dětský sbor Kvítek, poté vystoupila skupina Shannon – Irish music hrající tradiční irskou hudbu na tradiční irské nástroje. Vrcholem večera byla scénická kantáta Carmina Burana, německého skladatele Carla Orffa, pod taktovkou Jana Brycha a v provedení členů Pražského filharmonického sboru, smíšeného pěveckého sboru Doubravan a dětského sboru Kvítek. Mezi hlavními organizátory byly manželé Bambuchovi. Tato kulturní událost se stala vítězem v anketě Zlatá jeřabina – cena kraje Vysočina za kulturní počin roku 2010.

Po tříleté usilovné práce, započaté 5. května 2008, bylo 7. května 2011 slavnostně otevřeno nové zázemí nejen pro místní fotbalisty. Na stavbě za 3,3 milionu korun se z převážné většiny podíleli sami fotbaloví „sokolové“. V tomto roce byla také zahájena stavba dětského hřiště na prostranství za úřadem městyse.

Autor: Bc. Vladimír Stehno

Zdroj: Kronika Libice nad Doubravou (1958), Pamětní kniha (1928), 100 let požárního sboru Libice nad Doubravou – 1883 až 1983 a další.

Comments are closed.