kostel (1900)
Nejstarší památkou obce je kostel, který zde stával pravděpodobně dřevěný již v desátém století, později zchátral nebo shořel. Je také možné, že v těchto místech stával zámek, u něhož byla přistavěna zámecká kaple, o této je zmínka z 11. století, která byla ve 14. století goticky přestavěna a z ní se zachoval presbytář, ke kterému byla přistavěná chrámová loď. První přesný údaj o kostelu pochází z roku 1125, kdy kníže Soběslav I. daroval újezd libický olomouckému biskupství (darování potvrzeno až v roce 1146 Vladislavem II.). Lze tedy soudit, že v té době již kostel stával.
půdorys kostela (1905)
Kostel je budova orientovaná, gotická, s jednou obdélníkovou chrámovou lodí a věží, která byla přistavěna začátkem 17. století ve slohu vrcholně barokním. Kolem kostelu býval hřbitov, obehnán byl vysokou zdí. V ní byly dvě kapličky, kterých se používalo o Božím těle jako oltářů. Z nich se do dnes zachovala pouze ta u fary, druhá byla zbořena v roce 1874. Stávala tam, kde jsou dnes ve zdi zasazeny desky zemřelých farářů Vojtěcha Musila a Antonína Holuba.
V roce 1350 byl kostelem farním pod patronátem kláštera vilémovského. Po přístavbě věže v 17. století se zrodil dnešní kostel sv. Jiljí Opata a byl filiálním kostelem Chotěboře. To až do roku 1654, kdy po velkých sporech byl převeden k farnosti studenecké.
náhrobek z mramoru
V dlažbě kostela býval dříve náhrobek z bílého mramoru se znakem tuleně v kartuši, a nečitelným nápis. Náhrobní kámen zakrýval vchod do krypty pod kostelem, ve které byl po své smrti v roce 1584 pochován Norbert František z Hauqvic a Biskupic. Ještě v roce 1840 v ní bylo nalezeno několik rakví.
Roku 1706 praskl největší zvon a byl znovu přelit v Chrudimi. O tom, kdy byl pořízen, nejsou záznamy. Podruhé praskl roku 1757 a byl přelit roku 1759. Na uchách karyatidy ukončené lupenem akanthovým, na krku pás facett kosočtverečných, kolem koruny ve vysokém reliéfu plaquetty s výjevy: andělé nesou okrouhlý štít s paprsky, s holubicí ve středu, andělé troubí na trumpety a menší tluče na kotle, andělé drží ozářený monogram IHS. Na plášti reliéf: andílek sypající z rohu hojnosti, pod tím nápis:
AÓ 1759 / HÆC CAMPANA EX REDIBITUS ECCLESIÆ S: ÆGYDI LIBICŸ ET PERILLUSTRIS DOMINI WENCESLAI FRANCISCI DE HAŸMMERLE COLLATORIS PERFUSA EST. PRO TUNC EXISTENTE ILLIUS ECCLESIÆ PAROCHO FRAKCISCO XAVERIO RADDAK ET OFFICIALI IOSEPHO POHADSCH PER ZACHARIAM DIETRICH CIVEM VETERO PRAGÆNUM
(Český překlad: Roku 1759/ byl přelit tento zvon z prostředků kostela sv. Jiljí v Libici a slavného pána Václava Františka Heymerla pro současného faráře tohoto kostela Františka Xavera Radaka a oficiála Josefa Boháče Zachariášem Ditrichem, občanem Starého města pražského.) Pod nápisem větévka s plody třešňovými. Na druhé straně reliéfy Madonny, sv. Barbory a Kateřiny. Na věnci silný perlovec.
Druhý zvon (výška 0,70 m; průměr 0,67 m) pocházel z roku 1729. Na uchách dva oblouny, kolem koruny nápis mezi pásy barokních rozvalin: + LAUDETUR DEUS ET MATER EIUS CUMS DONATA A 1729. Pod tím čtyři vavřínové guirlandy. Na plášti reliéfy: Kalvárie, po stranách vázy s listy šalvěje, čtyři hlavy andílčí, P. Marie, sv. Jan Křtitel a Donát, po stranách nápis:
PRZELIT GEST ZWON TENTO ZA SPRAVY OTCZE CZIRKEVNIHO DWOCZTIHODNEHO KNIEZE PP IANNA IO MARCZINA TOHO CZASU P FARARZE LIBICZKEHO. Na věnci: SLIT GEST OD IANNA PRICQUEY.
(Česky: Buď pochválen Bůh a matka jeho u sv. Donáta, léta 1729. Přelit jest zvon tento za správy otce církevního dvouctihodného kněze pána Jana Josefa Marcina, toho času pana faráře libického. Slit jest od Jana Pricqueye.)
Třetí zvon (výška 0,61 m; průměr 0,645 m). Ucha s oblounem, u koruny dva oblé pásky, na plášti reliéf sv. Martina a nápis:
Z DOBROČINOSTI WYSOCE UROZENY PANI FRANTISKY SWOBODNE PANI Z LEVENER ROZENE Z STRAKA PŘELITY ROKU 1825.
(Česky: Z dobročinnosti vysoce urozené paní Františky, svobodné paní Levenerové, rozené Strakové, přelit roku 1825). Na věnci nápis: GEGOSSEN IN P(RA)G VON CARL BELLMANN. Přenesen byl ze Štěpánovského zámku.
Čtvrtý zvon (výška i průměr 0.25 m). Ucha i plášť hladké z roku 1725. Poslední pátý zvon (výška 0,235 m; průměr 0,27 m). U koruny pás prolamované stuhy a laurový věnec, mezi tím nápis:
SANCTA BARBARA ORA PRONOBIS A 1725. Česky: Svatá Barboro, oroduj za nás! Léta 1725. Na plášti reliéfy sv. Barbory, Jana Nep. a hlav andělíčků.
Obrazy v kostele pocházejí ze 17. až 18. stol., jeden nejcennější, kopie Černé Madony z Polska, darovaný Ferdinandem Adamem Kustošem, byl roku 1831 neznámým zlodějem ukraden. V kostele je kazatelna z pol. 17. stol. Křtitelnice u hlavního oltáře je z černého mramoru. Hlavní oltář dal na svůj náklad zhotovit roku 1809 rytíř z Rittersteinu. Tento rytíř zachránil roku 1810 monstranci a dva stříbrné kalichy, které měly být odevzdány pro válečné účely. Kalichy i monstrance byly rytířem vyplaceny a odevzdány zpět kostelu.
Dle zachovaného záznamu věnoval libickému kostelu první skleněný lustr kolem roku 1802 sklářský mistr z Dolního Sokolovce Franc Anton Seewald. 26. listopadu 1876 zemřel majitel libického panství rytíř Benedikt Boleslavská z Rittersteinu. Podle Pamětní knihy byly jeho ostatky dne 16. října 1877 vyzvednuty a odvezeny do rodinné hrobky na zámek Filipov u Čáslavi. Na kostelní zdi je deska černého mramoru s nápisem Benedikt rytíř z Rittersteinu z roku 1821. Pod nápisem je výjev: pod smuteční vrbou schýlená žena nad hrobem, vedle ní klečí a modlí se hoch a tři dívky.
kostel (1905)
V roce 1816 farář Jan Zámiš dal za své peníze udělat dřevěné okenice na kostelní věž, opravil kostelní lavice, podlahu v zákristii a prkennou střechu nad schody na kruchtu. Na kostelní věži se nacházely hodiny, směrem do náměstí, které zvoník za určitý poplatek natahoval, ale v roce 1822 se porouchaly a od té doby nešly. Farář Zámiš dal roku 1823 postavit kamennou zeď krytou šindelem okolo farního dvora. V letech 1824-1828 byla provedena úprava a rozšíření hřbitova. Kostelní střecha nad presbyteriem pokryta novým šindelem.
V roce 1831 byly za 500 stříbrných zakoupeny pro kostel nové varhany. Varhany postavil učitel Strniště ze Svratky. V roce 1832 byly postaveny kamenné schody ke kostelu a roku 1844 provedena oprava věže. Další oprava kostela proběhla v roce 1897. Chatrný strop nahrazen novým, vnitřek přemalován a opraveny varhany.
V roce 1901 byl zrušen starý hřbitov u kostela a na náklad majitelky panství paní Emilie z Rittersteinu byl postaven nový při cestě na Leštiny. Na návrh faráře Čeňka Jůzla byly v roce 1904 poraženy a prodány lípy u vchodu do kostela. Byly staré asi 400 roků. Největší z nich přesahovala kostelní věž asi o 1 m. Roku 1910 dal pan baron opravit kostel, který byl v dalším roce znovu vysvěcen.
Varhany z roku 1914
Roku 1914 byly zakoupeny panem baronem nové varhany za 3000 K. Jedná se o romantické jednomanuálové varhany s pedálem pocházející z dílny kutnohorského varhanáře J. Veselého. V samonosné varhaní skříni, velmi vkusně zdobené zlacenými řezbami, jsou vestavěny kuželové vzdušnice manuálového i pedálového stroje a vzduchové hospodářství. Pod středovým píšťalovým polem je dřevěná tabulka s ozdobně vyrytým a vyzlaceným nápisem ,,VĚNOVAL UROZENÝ PÁN KAREL RYTÍŘ Z KLEEBORNŮ – PATRON KOSTELA R.1914‘‘. Středem kůru stojí čelem k oltáři hrací stůl. Manuálové klávesy jsou obložené celuloidem v kombinaci s ebenem. V řadě nad klaviaturou jsou dřevěná rejstříková táhla s porcelánovými popiskami. Pedálová klaviatura je vyrobena v kombinaci dubového a smrkového řeziva. Zásobník vzduchu je magazínové konstrukce, opatřen klínovým foukačem se šlapákem pro kalkanta z pravé boční strany skříně varhan. Později bylo v prostorách schodiště umístěné elektrické dmychadlo a napojené na vzduchové hospodářství dřevěným kanálem. Kuželové vzdušnice mají tónové lišty uložené v mosazných závěsech a napojené na mechanickou trakturu pomocí pákového mechanizmu.
| FARÁŘI NA LIBICKÉ FAŘE | |
|---|---|
| doba působnosti | jméno |
| 1672-1703 | František Folger (též Johan Folger) |
| 1704-1739 | Josef Marzin |
| 1739-1750 | Norbert Svoboda z Chotěboře |
| 1750-1783 | František Xaver Radak |
| 1783-1796 | Antonín Hladík |
| 1796-1836 | František Zámiš (též Jan Zámiš) |
| 1837-1841 | Jan Kašpar |
| 1855-1875 | Vojtěch Musil |
| 1875-1897 | Antonín Holub |
| 1898-1916 | Čeněk Jůzl |
| 1916-1920 | Josef Brukner |
| 1920-1953 | Antonín Tvrdík |
| 1953-1990 | Emil Záruba ze Stráně |
| Od roku 1990 dojíždí farář z jiné farnosti | |
První světové válce byly obětovány i zvony. V polovině října 1916 přišlo několik dělníků, aby odvezli zvony. 3 velké a 1 malý zvon o váze 773 kg se naposledy rozhoupaly a poté byly shozeny okny věže dolů. Této události přihlíželo mnoho občanů. Zůstal pouze 1 malý zvonek ve vížce nad oltářem. Ten pochází z roku 1857 a je na něm nápis „LITÝ OD HÍLZERA V JIHLAVĚ 1857″. Za veliké účasti farníků 1. května 1920 byl posvěcen nový zvon o váze 104 kg, po farářově promluvě byl zvon vytažen a zavěšen na věž kostela. Obnos 2 364 Kč byl získán sbírkami. Další dva nové zvony (367kg a 243kg), pořízeny nákladem 20 304,19 Kč, byly do kostela zavěšeny 17. dubna 1927. Již 18. března 1942 sundány a odvezeny na chotěbořské nádraží, kde byly odevzdány pro válečné účely. Kromě malého zvonu nad oltářem přežil válku ještě jeden zvon, který pochází z roku 1935 a nese nápisy: „ULIL V. HEROLD V CHOMUTOVĚ 1935“ a „POŘÍZENO ZE SBÍREK ŘÍMSKÝCH KATOLÍKŮ LIBICKÉ FARNOSTI“. V roce 1928 byla loď kostela pokryta taškami. Na věži zůstala šindelová střecha. V roce 1950 byla provedena oprava kostela za 190 000 Kčs. Dosavadní šindelová střecha byla nahrazena břidlicovou krytinou. Při této opravě byl odstraněn dosavadní dvouramenný kříž na věži a nahrazen křížem jednoramenným, odstraněny byly také věžní hodiny a tvar věže byl zjednodušen. Úpravu omítky a krytiny provedli řemeslníci v roce 1976-77.
Věžní hodiny, včetně bití v ceně 150 000 Kč, se na kostelní věž vrátily v roce 1995. V tomto roce také došlo k opravě fasády. Havarijní stav varhan (z roku 1914) v roce 2007 přiměl zastupitele k rozhodnutí o jejich rekonstrukci. Na financování se podílely městys Libice nad Doubravou, Kraj Vysočina a byla vyhlášena i veřejná sbírka v podobě různých kulturních akcí. V roce 2008 došlo k jejich restaurování a navrácení zpět do kostela. Celkové náklady rekonstrukce byly 437 216 Kč (Kraj Vysočina 127 437 Kč, veřejná sbírka 99 212 Kč, Městys 210 567 Kč).
FARA
Podle tvrzení farní kroniky z roku 1844 byla fara pravděpodobně postavena v roce 1672. Podle záznamů v letech 1796-1836 nechal faru na své náklady opravit farář Zámiš. Dal udělat nová okna, dveře, kamna a stropy. V roce 1957 byla provedena oprava omítky a nátěry oken podle vzoru školní budovy. V roce 1994-95 byla provedena oprava střechy a fasády fary. Dnes je fara majetkem městysu, který zde vybudoval byty.
Autor: Bc. Vladimír Stehno
Zdroj: Kronika Libice nad Doubravou (1958); Pamětní kniha (1928); Wirth, Z. (1906): Soupis památek historických a uměleckých v království Českém, svazek 23.